Jak číst Mollierův h-x diagram — a prázdný list ke stažení

Diagram h-x je pojmenovaný podle svých dvou souřadnic: entalpie h a měrná vlhkost x. Měrná vlhkost běží po vodorovné ose v gramech vody na kilogram suchého vzduchu — ne na kilogram směsi. Právě na tom celý diagram stojí: suchý vzduch je ta část, která se zvlhčováním ani odvlhčováním nemění.

Entalpie je šikmá osa. Čáry konstantní h klesají zleva shora doprava dolů a jejich popisky leží za mezí sytosti, v oblasti, kterou žádný skutečný vzduch nemůže obsadit. Teplota suchého teploměru pak není osa v pravém smyslu: izotermy jsou ta téměř vodorovná rodina, která se s rostoucí vlhkostí mírně rozevírá.

Mollier soustavu naklonil záměrně. Kdyby se entalpie kreslila vodorovně, celá použitelná oblast vlhkého vzduchu by se smáčkla do úzkého klínu a to zajímavé z diagramu by se nedalo přečíst. Zkosení osy h ten klín rozevře do zhruba obdélníkového listu, který držíte v ruce.

Praktický důsledek: adiabatický děj je přímka rovnoběžná s izoentalpami. Adiabatické zvlhčování, evaporativní chlazení a — v přesnosti kresby — i teplota mokrého teploměru míří tímto směrem. Pravítko přiložené rovnoběžně s čarou h je platná konstrukce, a přesně proto jsou tloušťky čar na listu absolutní v milimetrech.

Nejsilnější čára listu, 0,5 mm, je φ = 100 %, tedy mez sytosti. Za ní vzduch existovat nemůže; v té oblasti bydlí popisky izoentalp a na většině listů i úhloměr se značkou. Všechny ostatní křivky se o ni ořezávají.

Křivky relativní vlhkosti jsou po 10 %. Popisek nesou přímo na sobě, ne v legendě — na papíře není kam odbočit. Popisky jedné rodiny sedí na společné izotermě, takže se čtou jako řada.

Rosný bod je teplota, při které by se vzduch nasytil, kdybyste ho ochlazovali beze změny měrné vlhkosti. V h-x diagramu je to posun svisle dolů po ose x — měrná vlhkost konstantní — až na mez sytosti; tam se odečte teplota.

Listy, které nenesou rodinu mokrého teploměru, mají u meze sytosti dílky rosného bodu kolmé k ní, takže se nemusíte trefovat mezi izotermy v přeplněném rohu. Kde jsou obě rodiny, dílky zůstanou, ale přijdou o čísla — popisky mokrého teploměru jsou tam už tak a přetiskly by se.

Půlkruh v prázdné oblasti je jediná část listu závislá na měřítku os — proto se diagram nedá jen tak zvětšit na kopírce. Udává směr děje, ne bod.

Na jednom oblouku jsou dvě stupnice: ε = Δh/Δx v kJ na kg vody vně a SHR (podíl citelného tepla) uvnitř. Vezměte hodnotu ze své bilance, najděte ji na oblouku, protáhněte pravítko jí a středovým křížkem a pak pravítko posuňte rovnoběžně tak, aby procházelo vaším výchozím stavem. Ta přímka je hledaný děj. ε = 2501 kJ/kg je čistý odpar; rovná strana půlkruhu je ±∞, tedy čistě citelný ohřev nebo chlazení.

Razítko není ozdoba. Nese tlak a nadmořskou výšku, pro které je list nakreslený, rozsahy os, měřítko v milimetrech na jednotku, typ diagramu a soustavu jednotek. Psychrometrický diagram platí vždy jen pro jeden tlak, takže list bez toho čísla je list, který nemáte jak ověřit.

Vedle je kontrolní úsečka 100 mm. Po vytištění ji změřte pravítkem. Když je kratší, tiskárna stránku zmenšila a milimetrové údaje neplatí — vytiskněte znovu na 100 % s vypnutým „přizpůsobit stránce".